Máma

Vztahy, děti a etiketa – rozhovor s Ladislavem Špačkem o začarovaném kruhu výchovy

16.11.2018  | 
pexels-photo-1257105

Etiketa pro děti. Zní to tak podivně, že? Představíte si malého raubíře v košili a kravatě, co sedí u stolu a poslušně si otírá koutky do látkového ubrousku…Skutečnost je mnohem prozaičtější. Etiketa je přístup k životu ve společnosti, a ten přeci vedeme už od raného dětství. Vyrůstáme v rodině, potkáváme spolužáky, učitele, autority. Kdy je tedy na čase řešit, jak se vaše dítko chová mezi lidmi? Jak mu vysvětlit mezilidské vztahy? Co je zásadní pro to, aby z vašeho miláčka vyrostl spořádaný člověk? Na to jsme se zeptaly jednoho z nejpovolanějších – Ladislava Špačka.

Jak jste se dostal k rozhodnutí, že budete vzdělávat děti v oblasti etikety?
Napsal jsem spoustu knížek pro dospělé, napsal jsem i knihy pro puberťáky a pro studenty, manažery…ale pořád jsem si uvědomoval, že pokud chceme, aby ve společnosti byli slušní a solidní lidé, je třeba začít už u toho dětství. Tam se ukládají základní návyky, které člověk potřebuje, a měl je zautomatizované, aby věděl, jak se drží vidlička a nemusel u toho přemýšlet, jak se váže uzel na kravatě a jaké šaty se hodí pro kterou situaci. Tak jsem pořád přemýšlel, jak to udělat. Nejtěžší na tom napsat knihu, je vymyslet přístup, zkrátka přijít na to, jak. Pak se mé dceři narodila Viktorka a já jsem pro ni chodil do školky, a když jsme spolu šli, tak jsme si vyprávěli. Vymýšlel jsem si všemožné příběhy a najednou mě napadlo, že už to mám vlastně připravené. Už jsem Viktorce vyprávěl, jak se prostírá stůl, jak přiletěli holoubkové holčičce pomoct, když byla maminka nemocná. Všechny tyto příběhy jsem vtělil do první knížky, která se jmenuje ‚Dědečku, vyprávěj‘. Potom přišel druhý a třetí díl, jak Viktorka rostla. Teď už mám v počítači čtvrtý díl, ale všechny ty knihy jsou o holčičkách a v nakladatelství Mladá fronta mi pořád říkali „a co kluci, ti přeci nebudou číst, jak se chodí do baletu“, a tak jsme spolu s Ambrou Laban napsali Roka pro kluky. Hrdinou je kluk, takže jsme to nakonec i genderově vyvážili. (smích)

IMG_7969

Jaké poselství by tato knížka měla mít?
Účelem knihy je poučit děti o tom, jak se žilo dřív, jaké problémy trápily tehdejší lidi, ale také to, jak se třeba oblékali. V knize najdou spoustu věcí, které se ve škole nedozví, které jsou často mnohonásobně důležitější. V části, kdy Roko chodí do školy, potkává učitele, spolužáky a další, to je právě ta etiketa, kterou děti prožívají každý den. Kniha má tak dvě roviny, z čehož jedna je ta historizující a ta druhá ze života obyčejného chlapce. Ty dvě roviny se vzájemně prolínají, takže je velmi pestrá, poučná a hlavně má v sobě étos toho, jak máme děti vychovávat, aby z nich vyrostli slušní lidé.

FullSizeR

Co tedy shledáváte největším prohřeškem dnešních rodičů?
Za prvé, že si dětí málo všímají. Nevnímají, jak jedí, zda se převlékají jinak ke stolu a jinak na hřiště. Nechávají tomu takový volný průběh, protože si myslí, že to je svoboda dítěte. Ale není to tak. Svoboda dítěte spočívá v tom, že má možnost získávat nové informace, že má přístup k daleko většímu množství zážitků, než jsme měli my, může mít vlastní pokojíček, což dříve nebylo možné. Svoboda dítěte nespočívá v tom, že dítě přiběhne z hřiště a ve stejném ušpiněném oblečení usedne k večeři. Dokonce ani ke štědrovečerní večeři se nedokáží obléct, ale mnohdy ani rodiče ne.
Druhá věc je, že rodiče si neuvědomují, že oni jsou pro děti tím vzorem. Oni jsou chodící vyučovací pomůcka, protože jestli to dítě získává nějaké informace o tom, jak se k sobě lidé chovají, je to z 99 % u rodičů. Teprve potom se naučí něco ve školce, ve škole a tak dál. Rodiče právě v raném věku dítěti vtisknou základní vztah, základní pojem o chování lidí.

34017825_1728584510542845_2719738927240970240_n

 

A jaké jsou vaše rady?
Dítě vnímá okolí především emocemi, nemůžete mu nic vysvětlovat, to můžete vysvětlovat takhle velkým lidem, jako jsme my. Dítě musí vidět, jak to má být. Rodiče se mě ptají „no a jak máme vychovávat? Jak jim to máme vysvětlit?“ a já jim jednoduše odpovídám „co byste vysvětlovali? Chovejte se tak. Dělejte to tak. Dělejte to správně a vaše dítě to bude dělat správně taky.“ Nejsilnějším výchovným nástrojem je nápodoba. Jestliže tatínek usedá ke stolu v trenýrkách a pije pivo z láhve, pak nemůže nikdo čekat, že z dítěte vyroste uhlazený diplomat. Kde by k tomu přišel? Že mu to někdy potom vysvětlíte? To už pak nepůjde.

43070587_1906143149453646_1848203888658743296_o

Má vztah rodičů dopad i na formování vztahů dítěte?
Samozřejmě, zcela zásadní! Dítě si všimne, jestli tatínek pohladí maminku, poděkuje jí za večeři, jestli se maminka usmívá, když tatínek přichází večer z práce, jestli mu dá pusu. To jsou emotivní vjemy, které by dítě nedokázalo identifikovat, ale je to to, co se do něj ukládá pro jeho budoucí rodinný život. Připravujeme jej pro jeho budoucího partnera. Když si ženy stěžují na partnera, je to bohužel často tím, že jej rodiče nepřipravili na to, aby s ním jeho budoucí partnerka byla šťastná.

pexels-photo-264109

Mohlo by se Vám líbit