Máma

Chcete udělat vašim dětem lepší život? Zkuste se nad sebou zamyslet!

14.4.2018  | 
DSC_0571

Možná jste větu “jsi jako tvoje matka” už slyšela při různých příležitostech. Rčení “aká matka, taká Katka” už několik generací rodičů utvrzuje v tom, že právě oni jsou ti, kdo své děťátko ovlivňuje a formuje nejen po dobu výchovy, ale vytváří mu směr pro celý život!

Pro mě, jako rodiče, je to až děsivé, že mám zodpovědnost za toho malého človíčka, který přišel na svět jako nepopsaný list papíru. Samozřejmě, mnoho lidí věří na minulé životy a to, že cesta každého je určena něčím vyšším. Tahle teorie ale nevylučuje, že rodina je místo, které z nás dělá ty, kým jsme. Někteří z nás, i já sama, jsme museli v určitém bodě začít pátrat hluboko ve svém dětství, abychom našli klíč k některým svým problému.

Mně s hledáním pomohl Nikolaj, o kterém jsem již několikrát psala ( článek č. 1článek č. 2) . I Nikolaj tvrdí, že dětství je zcela zásadní období a určuje celý náš život! “Každý problém má nějaký začátek a hlavně původ. Mnoho problému, které si vůbec neuvědomujeme, nebo je považujeme za bezvýznamné, vzniká již v našem raném dětství. Jestliže chci klientovi pomoci, musím postupně všechny tyto informace získat z jeho podvědomí, které si pamatuje vše. I naše předešlé životy. Výsledkem je pak odstranění nejen fyzických obtíží, které vyplývají z lidských problémů, ale i těch duševních.

Pokud jde jenom o to, že prostě s věkem dospějete k posedlosti úklidem nebo lpění na nedělních obědech, které jste sama na svých rodičích nesnášela, je to spíš vtipné. Bohužel, v dětství mnoho z nás zažilo některé věci, které jsme sice vytěsnili, ale pořád se k nám vrací. Proč mám strach z vody? Proč přitahuju takový chlapy? Proč se pořád někomu omlouvám?

Nejsem vystudovaný psycholog, a přestože jsem se do tohoto téma pustila s velkou vervou, je tak rozsáhlé, že to, co vám zvládnu sdělit, je jenom zlomek poznatků. Rozhodně je neberte jako dogma, ale spíš jako námět k zamyšlení a diskuzi.

DSC_0766 - kopie

Sebevědomí

Jako rodiče jsme první, kdo dává dítěti zpětnou vazbu. Váš názor na něj utváří jeho názor na sebe sama. Když dítě už od útlého věku slyší neustálou kritiku a žádnou pochvalu, jeho sebevědomí je na nule, a to se může projevit buď velkou plachostí anebo naopak vzdorem. Bezmezná chvála a neustálé podstrojování zase může vést k sobectví, egoismu a neochotě přiznat chybu. Takový člověk bude celý život velmi špatně snášet kritiku a možná bude mít problém respektovat autority.

Péče versus samostatnost

K určité samostatnosti je třeba vést dítě už od útlého věku. Nejste jeho otrok, osobní kuchařka, řidička, bavička, tisková mluvčí a vůbec. Představte si potom toho chlapa, co svou budoucí partnerku nutí každý večer dělat teplou večeři a není schopný si sám ani ohřát párek. Tohle přeci nechcete. O svého miláčka pečujte, ale učte ho i tomu, jak se postarat sám o sebe. Opačný případ je “nechat dítě růst jako dříví v lese”. Děti se učí napodobováním a je dost možné, že se o sebe zvládne tak nějak samo postarat celkem dobře, případně i o mladší sourozence. Vede ho to ale k přehnané zodpovědnosti a nastavení “jsem na všechno sám, musím se spolehnout sám na sebe”.

Maxík-14

Vztahy, projevy lásky a sexualita

Jak se k sobě s partnerem chováte, se pro dítě stane normou toho, jak vztah vypadá. Držíte se za ruce, projevujete lásku sobě navzájem i dětem? Je pro vás normální říkat “miluji tě” nebo si to raději necháváte pro sebe? Máte divoký vztah a prásknutí dveřmi není nic neobvyklého? Pro ostré slůvko nejdete daleko? Všechno tohle dítě nasává jako houba. Rozhodně nepoužívejte neprojevování lásky dítěti jako trest. “Naštvala jsi mě, běž pryč, nechci se s tebou pomazlit,” se zaryje opravdu velmi hluboko.
Sexualita je součástí člověka už od narození, to už jsem naťukla v článku o dětské onanii. Kárání za dotýkání a tabuizace sexu se může způsobit opravdu vážné problémy se sexualitou v dospělosti.

Tabu a zákazy

“Tohle se nedělá! To je nebezpečné!” Se může člověku vrýt do podvědomí tak moc, že třeba jako moje kamarádka, nebudete schopní do svých 18 zapálit sirku a i potom mít při jejím zapalování prostě divný pocit něčeho nebezpečného. Zákazy a tabu mohou mít dva opačné efekty – bariéru, kterou mnozí jen těžko překročí i v dospělosti, nebo naopak snahu porušovat a zjišťovat meze v nepřítomnosti rodiče. Možná je v takovém případě lepší přistoupit na nějaký kompromis pod dozorem, než riskovat opravdu nebezpečnou situaci.

RP

Samozřejmě, nikdo nechce ze svého dítěte udělat psychopata. 😀 Někdy prostě ve snaze dát svému potomkovi to nejlepší děláme chyby. Co je vlastně “to nejlepší”? V žádné příručce nedostanete návod, jak být nejlepším rodičem. I když přečtete tisíce knih, každá říká něco jiného a další se dokonce vylučují. Nakonec nám nezbyde stejně nic jiného, než se řídit svými instinkty a dobrým úsudkem. :)

Mohlo by se Vám líbit