Máma

Den rodiny je pro mě jeden z nejdůležitějších svátků v roce

14.5.2017  | 
20170509_055308

Včera byl Den matek, který zná a slaví téměř každý. Den otců třetí červnovou neděli slaví podstatně méně lidí. Dnes je také velmi významný den, který je podle mého, jeden z nejdůležitějších a je mi líto, že se do podvědomí veřejnosti příliš nezaryl. Patnáctého května je Mezinárodní den rodiny.

V dnešní uspěchané době bereme vše jako samozřejmost a jen málokdy se zastavíme, zamyslíme se nad tím, jaký náš život je a poděkujeme za všechny dary, které nám dává. Největším darem je bezesporu rodina a je jedno, jakou má formu. Rodina jsou lidé, kteří vás budou vždy bezmezně milovat, přijímat vás takové, jací jste, rodina odpouští, je to záchranná síť, na kterou je vždy spoleh. Pokud máte takovou rodinu, ať to je táta s mámou, rozvětvené příbuzenstvo, jenom máma, jenom táta, dvě mámy, dva tátové, babička, děda…. najděte si alespoň jednou za čas chvíli a řekněte jim, že je máte rádi. Že si vážíte toho, co pro vás dělají. Ne každý má to štěstí a takové lidi kolem sebe má.


Já jsem za svou rodinu vděčná každý den! Děkuji za to, že mám tak skvělé rodiče, kteří pro mě i bráchu vždy vytvořili prostředí k tomu rozvíjet se, plnit si své sny, učili nás pracovitosti a pokoře.
Bez svojí rodiny bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď! Zažila jsem již několik těžkých chvil, kdy jsem nevěděla kudy kam. Vědomí toho, že mám kolem sebe milující lidi, kteří za mnou stojí a udělali by pro mě cokoliv, i když ostatní by už dávno dali ruce pryč, mi dalo obrovskou sílu na to vše vyřešit. Ten pocit, že se mám na koho obrátit, mě v těch nejhorších životních situacích vždy držel nad vodou. Co do své rodiny investujete se vám stonásobně vrátí zpátky. Ať v pozitivním, či negativním smyslu.

Každý den děkuji i za to, že jsem si svou rodinu mohla vytvořit. Být máma a manželka je obrovský závazek, ale neskutečně krásný pocit! Nebudu lhát, byly doby, kdy jsem se hnala za kariérou, slávou a penězi. Chtěla jsem si užívat, cestovat a být úspěšná v očích ostatních. Po čase mi ale došlo, že tohle všechno je na pohled sice krásné, ale také trochu prázdné. Nemít s kým sdílet svoji radost, štěstí, úspěchy, nebo i smutek, bolest, hněv je opravdu neštěstí. Chtěla jsem, aby byl na mě někdo mimo mé rodiny pyšný a já zase mohla být pyšná na něj. Mít vedle sebe někoho, kdo pro mě bude nejlepší přítel, milenec, manžel, učitel, parťák do nepohody, moje druhé já, prostě moje rodina….


Manželství je zodpovědnost. Dnes jsme zvyklí, že když se nám věc nelíbí, tak ji vrátíme do obchodu. Když se něco rozbije, můžeme to reklamovat. Vztah není spotřební zboží, musíte do něj jít na sto procent, investovat všechno a taky se o něj pečlivě starat, jenže to mnoho z nás neumí, nebo spíš nechce. Protože to stojí mnoho energie, času, lásky, peněz a mnohokrát i slz. Říkáme si: Bude další, lepší. Často se rádi zříkáme zodpovědnosti. Pro spoustu lidí je jednodušší být jednou nohou na odchodu, žít “na psí knížku” mnoho let (někdy i celý život), protože v nich pořád hlodá myšlenka, co kdyby náhodou….. Přišel někdo lepší? Přestal by mě bavit? Musela bych řešit jeho problémy? Nebo se o něj postarat? Manželství je stoprocentní důvěra, převzetí odpovědnosti za činy toho druhého v dobrém i ve zlém, jakkoliv to může znít jako klišé. Většina dnešních vztahů není “v dobrém i ve zlém” ale “v dobrém, nebo dokud si nezačneme lézt na nervy”. Rozbíjíme instituci, která fungovala stovky let, jenom proto, že se neumíme uskromnit, dělat kompromisy, převzít zodpovědnost a řešit problémy.

Lidé pořád omílají, jestli dítě uživí, co vše si musí ze svého seznamu odškrtnout, aby měli pocit, že jsou na dítě připravení. Na dítě je málokdo vážně připravený, ale když to přijde, víte, že je to to správné a vše je jak má být. Když jsem byla mladší a kamarádky vyprávěly o mateřství, vždycky mě to trochu vyděsilo. Tolik sebeobětování pro dítě? Asi jenom přehánějí. Nepřeháněly ani trochu. Možná to je ve skutečnosti ještě horší :-D. Dítě obrátí váš život naruby a vy spoustu věcí přestanete řešit, protože zjistíte, že jsou nepodstatné a mnohdy až malicherné. V tu chvíli a vlastně i po celý život je vaše druhé já tím nejdůležitějším na světě! Jste zodpovědní za jeho bezpečí, chcete mu jít za každou cenu příkladem, být pro něj tou nejlepší možnou rodinou, aby i on jednou měl možnost v ní pokračovat. Děti jsou náš jediný odkaz. Všechno ostatní jednou pomine.


Spoustu dětí se dnes rodí do vztahu bez manželství. Jen se zeptejte dnešních prvňáčků, kolik z nich má oba rodiče, případně jestli jsou svoji. Možná by si ale zasloužili něco víc, nemyslíte?
Rozhodně se nepovažuji za novodobého mesiáše vztahů a nejsem tu od toho, abych někoho soudila. Jen si myslím, že toto téma stojí za zamyšlení a rozhodnutí je už na každém z vás.

Zkuste se tedy alespoň dnes, v den rodiny zastavit a poděkovat za rodinu, kterou máte. A pokud šťastnou rodinu nemáte, nikdy není pozdě na to si  tu svou vysněnou vytvořit.

Mohlo by se Vám líbit