Hradec Králové a okolí

Aha moment

3.5.2017  | 

Lidská mysl je jako bludiště, ze kterého se mnohdy nedokážeme sami vymotat. Naštěstí existují lidé, kteří se rozhodli stát pomyslnými navigátory. O tom, jak se hledá správná cesta, nám pověděla životní koučka a poradkyně Klára Bártová.


Koučink je profese, o které každý slyšel, ale nikdo moc neví, co si má pod tím názvem představit. Jak proběhlo vaše seznámení s tímto oborem?
Tohle stále tolik lidí ještě neví. Vlastně ani já sama jsem v tom v minulosti neměla úplně jasno. Když jsem se o koučink začala zajímat, myslela jsem si, že jde hlavně o to člověku poradit. Jak se věci skutečně mají, jsem zjistila až na kurzu, kde mi vysvětlili, že koučink a poradenství jsou dvě dost rozdílné disciplíny. Nyní praktikuji obojí a tak jsem schopná již na první konzultaci určit, zda je pro klienta koučink vhodný, případně mu nabídnu poradenství.

V čem spočívá koučink?
Koučink spočívá v pokládání otázek klientovi tak, aby si sám přišel na řešení svého problému, nebo lépe řečeno, tématu. Rozhovor má přesně danou strukturu a já, jako kouč nesmím nijak zasahovat do průběhu klientova řešení. Pouze ho vedu a držím v plné koncentraci. Cílem je klientův „aha moment“. Měla bych mu svými dotazy rozproudit mysl natolik, že sám dojde k řešení, protože největším odborníkem na náš život jsme jen my sami. Mnohdy se nejedná o hodiny koučování, ale jsme hotovi za dvacet minut. Sama jsem koučovaná byla a na mnohaletý problém jsem našla řešení během deseti minut. Je to opravdu zajímavý proces.
Poradenství je do jisté míry opak. Klienta vyslechnu a snažím se mu pomoci, či poradit v jeho životní situaci.


Koučink tedy není vhodný pro každého?
To opravdu není. Je třeba, aby klient byl silná osobnost, odhodlaná a zvyklá své problémy řešit. Pokud mne vyhledá osoba, která je skutečně zhroucená, neví co se životem a pokud to není vyloženě diagnóza pro specialisty, doporučím poradenství. Popovídáme si o problému a já mu navrhnu řešení, cestu. Pokud se mu líbí a souhlasí s ní, společně na tom pracujeme. Začátky jsou nejdůležitější, protože je nutné, aby se zlepšil zejména jeho psychický stav. Zmítání v emocích blokuje tvorbu nápadů a brzdí produktivitu. V těchto případech by bylo koučování kontraproduktivní.

Co je vám z těchto přístupů bližší?
Bližší je mi poradenství. Ráda, zejména ženám, pomáhám. Naplňuje mě, když vidím, jak ta daná klientka roste a že se díky našim sezením posouvá. V koučování, bohužel, není prostor pro nějakou omáčku, diskuzi, analýzu emocí, prostě pro takové ty holčičí řeči.

Mluvíte hodně o ženách. Vyhledávají vaše služby častěji?
Ano, ale tento týden jsem měla i tři mužské klienty, kteří řešili vztahové problémy. Je to zajímavé, že už doba pokročila a i muži se obrací na odborníky a neřeší tyto záležitosti sami. Samozřejmě se tím asi nechlubí, ale ani se nevyhýbají radám, jak naložit s podezřením na nevěru, nebo rozpadajícím se manželstvím.

Máte nějaký případ, na který jste opravdu pyšná?
Těch je víc, ale mám jednu klientku, která během krátké doby udělala skvělý posun ve svém životě. Když za mnou přišla, tak byla téměř bez prostředků a jejímu partnerovi vyhovovalo, že je v takové pozici „popelky“. Za 9 měsíců se nám podařilo velmi dobře zpeněžit její umělecký talent a stala se z ní úspěšná podnikatelka. Doslova mi vykvetla před očima. Mám z ní nesmírnou radost.

Chodí za vámi lidé s určitým typem problému, nebo se to hodně liší?
Já se profiluji jako matka samoživitelka, která překonala nějaké překážky. To samozřejmě přitahuje podobný typ žen, kterým mohu poradit z osobní zkušenosti. Často za mnou chodí maminky s malými dětmi, které jsou zhroucené, ale nechtějí se svou situací nic dělat. Čekají, že je polituji a všechno se najednou změní. Takové klientky ráda vyslechnu, ale je pro ně vhodnější vyhledat psychoterapeuta.

Existuje nějaká univerzální rada, kterou dáváte všem?
To já mám rad spoustu! (smích)

A jaká z nich se osvědčila nejlépe?
Velmi často se stává, že lidé, když prchají z nějakého vztahu a začínají hledat nového partnera, hledají spíš sami sebe. To bývá nejčastější problém. Když člověk začne z ničeho nic vyhledávat nevěru, řešit svůj vzhled, cestovat, je to mnohdy z důvodu, že se necítí seberealizovaný. Nechápou, že stačí třeba změnit práci. Oni si to často vůbec nepřiznají, jen takto kamuflují podvědomou nejistotu.

Jaro bývá pro mnoho lidí impulsem pro změnu životního stylu. Jak k ní přistupovat?
Příroda ožívá, je to přirozené, že i lidé se chtějí po zimě trochu probudit. Je dobré si v životě i doma uklidit. V uklizeném prostoru se lépe dýchá a lépe se přichází na nové myšlenky. Často se mi prokázalo, že kdo má chaos doma, mívá ho i v životě a naopak.
Ničeho se nebojte a jděte si za svým. Nikdo neříká, že je ve čtyřiceti pozdě něco měnit. Sama jsem toho důkazem. Pokud cítíte, že to chcete, udělejte změnu a neřešte, kdo si o tom co myslí.

I vy jste prošla zásadní změnou. Jak se ze zaměstnankyně korporátu stane koučka a spisovatelka?
Nevěděla jsem, co se životem, ale vždy jsem inklinovala k psaní a tak jsem se přihlásila na kurz. Vždy jsem chtěla napsat knihu, ale měla jsem pocit, že nemám o čem. Když jsem to říkala lektorce, bavily jsme se o mém životě a ukázala mi, že opravdu o čem psát je. Po nějaké době má kniha dostala nový rozměr, může inspirovat, někomu pomoci.

Nyní píšete druhou knihu a její část umisťujete na svůj blog. Nemáte obavy z toho sdílet svůj život s tolika lidmi v podstatě v přímém přenosu?
Ta kniha je skutečně deník inspirovaný mým životem. Píšu o sobě, o tom, co teď prožívám, více či méně podle pravdy, to nechám na posouzení čtenářům. A protože se to teprve odehraje, tak zatím ani já nevím, jak to dopadne. (smích)
Jsem normální člověk, některé dny jsou nudné a některé plné zážitků. Dobré je, že mám pocit, že mě ta kniha nutí vyhledávat nové možnosti a dělat zajímavější volby, aby bylo o čem psát. Nejvíc jsem překvapená z toho, že moje blogy čtou teď nejvíc muži. Asi to berou jako sondu do ženského světa, jaké problémy řešíme a z čeho máme radost. Obavy ze zveřejňování vůbec nemám, protože nikdy není jisté, že to o čem píšu, jsem skutečně prožila, nebo že takové postavy o kterých je řeč, se skutečně v mé blízkosti vyskytují. Jsem sice extrovert a mám ráda, když se o své prožívání mohu podělit. Mojí sebeobranou jsou fabulace, které tomu dodávají roušku tajemna. Stává se často, že se mě i nejbližší lidé zeptají, jestli se některé události skutečně staly, nebo je to jenom má dramaturgie.

Práce s lidmi a rozebírání sebe sama v knize vám jistě přineslo mnoho zjištění. Co myslíte, že společným jmenovatelem problémů?
Nedůvěra. Buďte více důvěřiví. Ať jde o vás nebo o druhé. V dnešní době je všechno na internetu. S někým se seznámíte a hned ho prolustrujete na sociálních sítích, často se dozvíte něco, co byste vědět raději nechtěli, nebo vám to ten dotyčný nemá šanci vysvětlit.
Tohle hrozně ničí mezilidské vztahy a v konečném důsledku i lidi.
Medailonek: Ing. Klára Bártová MBA
36 let
profesionální životní koučka a poradkyně v privátní sféře
V létě roku 2015 vydala svou první novelu s autobiografickými prvky „Rok Patrika“
Letos v létě připravuje vydání knihy „Mandarinkový deník aneb Sklapni a tancuj“

Zdroj: Magazín Quartier

Mohlo by se Vám líbit