Máma

Vážně je hyperaktivní ???

10.4.2017  | 
FullSizeRender 63

Hyperaktivita u dětí – moderní označení pro aktivnější dítko …

Když jsem si vybírala střední školu, bylo mi jasné, že rozhodně chci studovat, co mě baví a ne na co mají ambice mé rodiče. Nešla jsem tedy na gymnázium, ale rozhodla se věnovat tématu pedagogiky a psychologie. Vždyť gymnázium je prvotní našlápnutí k vysoké škole a tu já jsem rozhodně neplánovala studovat. Měla jsem štěstí na perfektní paní učitelku, vzbudila ve mně zájem o pedagogiku jako takovou a zároveň o speciální pedagogiku natolik velký, že jsem se po ukončení střední odborné školy se zaměřením na pedagogiku a psychologii, vrhla rovnou na studium na vysoké škole a jak jinak než obor Speciální pedagogika. Můj sen byl v té době vystudovat a hurá za hranice – v zahraničí je stále nedostatek škol s touto specializací a tím pádem jsou kvalifikovaní speciální pedagogové velmi ceněni. Osud tomu chtěl jinak a já se bláznivě zamilovala a po dokončení školy odjela jen do vedlejšího města :) Prošla jsem si pár pohovory a nabídkami zaměstnání přímo v oboru, ale narovinu …  je to smutné, že zrovna takto psychicky náročné povolání je placené méně jak například uklízečka. Ačkoliv jsem tedy po škole nastoupila jako marketing manager – zcela mimo můj obor, nikdy mě zájem a zalíbení v tomto oboru neopustilo.

Velmi často se poslední dobou setkávám s maminkami, které bezradně křičí na svou ratolest a doufají, že je poslechne, nebude utíkat, bude se na povel chovat slušně a pojede v kolejích společnosti. A pak slyšíte komentáře typu: „Není to dítě hyperaktivní ?“ NENÍ!!! J Jen je prostě živé, zvídavé a naopak na svůj věk velice bystré. Podle mého názoru je tak maximálně 1/3 dětí okolím označována za hyperaktivní dítko vážně takové a potřebuje odbornou pomoc. A tím myslím medikamenty, nejen jiný přístup.

mischevious-kid

Krásně napsáno… „Lidská civilizace má jednu nepříjemnou vlastnost, že by chtěla všechno nějak označit, dát do nějaké škatulky, všechno nějak změřit, zvážit a podle toho se chovat. Ale ono to tak nejde. Je to vždycky přísně individuální,  co vy budete snášet jako ještě zlobivé dítě, to může být pro druhého člověka už nesnesitelné,“ říká psychiatr Jan Cimický. Ale jak hyperaktivní dítě poznat? Prvních známek by si měl všimnout pediatr a rodiče.

ADHD je anglickou zkratkou pro Attention Deficit Hyperactivity Disorder. Jde o poruchu pozornosti, hyperaktivitu a impulzivitu. První příznaky ADHD je možné pozorovat již v kojeneckém věku, kdy dítě může mít nepravidelný nebo zcela převrácený spánkový režim. Batolata s podezřením na ADHD umějí například dříve lézt než sedět nebo nejprve mluví a až pak začínají chodit. Jsou neklidnější a živější než ostatní děti. Objektivní diagnózu lze skutečně stanovit obvykle až později, především při nástupu dítěte do školy.

shutterstock_51179569

Výzkumy potvrzují, že příčiny ADHD spočívají ve změněné neurobiologii mozku, což znamená, že některé látky spolu vhodně „nekomunikují“ a tím způsobují projevy ADHD. Za to, že vaše dítě trpí touto poruchou, nemůže tudíž vaše výchova, škola ani tu není žádný jiný vnější vliv.

Ukazuje se, že ADHD je geneticky podmíněná porucha – je tedy pravděpodobné, že jste buď vy, nebo někdo z vašich příbuzných touto poruchou také trpěli. ADHD se ale mohlo projevovat zcela jinak a v jiné intenzitě.

Chování u dětí s ADHD – obecný přehled příznaků:

  • Dělají chyby z nepozornosti – v diktátech zapomínají na háčky a čárky. Jejich školní výkon je značně nevyrovnaný. Ačkoli jsou inteligentní, nosí domů špatné známky.
  • Mají sníženou schopnost soustředit se – zatímco u jedné činnosti vydrží celé hodiny, u aktivit, které nevnímají jako zajímavé (např. psaní domácích úkolů), ztrácejí pozornost po pár minutách.
  • Častěji mívají různé úrazy z nepozornosti nebo díky svému hyperaktivnímu chování – na ulici se nerozhlédnou, spadnou ze stromu…
  • Jsou nepořádné, zašpiněné od jídla, jejich školní pomůcky i taška jsou v hrozném stavu.
  • S tím, jak neustále zapomínají (školní pomůcky, domácí úkoly), se děti s ADHD naučí velice rychle improvizovat – cvičí v bačkorách, místo s pravítkem rýsují přímky podle okraje sešitu…
  • Zaobírají se detaily, ale nemají přehled o celku. Působí neorganizovaným dojmem, nedokážou si stanovit plán činností nebo jej dodržet.
  • Jsou neposlušné, alespoň podle hodnocení okolí. I když víte, že váš příkaz zaregistrovaly, chovají se jinak. Souvisí to s jejich zhoršenou schopností převést slovní instrukci do vlastního chování.
  • Vypadají, jako by byly natažené na klíček. Nedokážou chvíli posedět, odbíhají od jídla a při výuce se neustále vrtí na židli nebo pobíhají po třídě.
  • Jsou zbrklé. Při vypracovávání úkolů si nepřečtou pořádně zadání a hned se pustí do řešení příkladu.
  • Do kolektivu spolužáků se zařazují velice těžko. Nepřátele mezi dětmi si nadělají například tím, že jim bezmyšlenkovitě kradou hračky, skáčou do jejich hovoru a tím pádem jsou považovány za sebestředné.
  • Jakoukoli kritiku snášejí děti s ADHD velice těžko. Dílčí napomenutí vnímají jako „všechno dělám špatně“, neumějí prohrávat a často se urážejí.

anger-management-for-kids

Diagnostika probíhá u dětského psychiatra

Pozor! Popsané chování se může objevovat i u zcela zdravých dětí. ADHD jako reálnou diagnózu dokáže potvrdit vyšetření pod vedením psychiatra, případně neurologické vyšetření, které ukáže změny ve struktuře mozku.

Vyšetření se přitom není třeba nijak obávat a pro dítě není nepříjemné. Je založené na pozorování chování dítěte při různých činnostech a na vyzpovídání rodičů.

fussyeaterwide-420x0

Aby bylo možné ADHD diagnostikovat, měly by se příznaky objevovat ve více než jednom prostředí (tj. ve škole i doma) a neměly by mít souvislost s jinými zátěžovými situacemi, jimiž může dítě procházet (např. rozvod rodičů, stěhování, změna školy). Fyzické vyšetření pak musí vyloučit jiné zdravotní problémy, jako jsou potíže se sluchem, zrakem, anémie nebo jiné vývojové vady.

ADHD je porucha, kterou je možné léčit. Trpí jí zhruba každé třinácté dítě. Není třeba cítit se zahanbeně, že zrovna vaše dítě dochází k psychiatrovi, stejně jako není třeba podlehnout panice a strachu o jeho budoucnost.

childrenunderpressure_23

Vnímejte své dítě a nenechte se nikdy zahnat od ostatních do kouta, že je „divné“ nebo „jiné“ i kdyby tomu tak bylo, je to Vaše dítě a zaslouží si veškerou péči a pozornost.

Krásné pondělí naše NEzoufalky

B.

Mohlo by se Vám líbit