Hradec Králové a okolí

Na kafíčko s úspěšnou basketbalistkou a především mojí kamarádku Ilčou Burgrovou

9.3.2017  | 
7S7O2818

Ilča, taková ta holka se zlatým srdcem, co vyčnívá prakticky všude :-)… Potkaly jsme se v prváku na gymplu a hned jsme schytaly místo vedle sebe. Já, hubená šprtka a ona, vysoká rebelka.
Naštěstí, jak už to tak my ženské máme, z nepřátelství se stalo přátelství a my se dnes můžeme společně zasmát historkám o našich sporech a jak jsme spolu nakonec chodily za školu do hospody.

Z téhle holky „vyrostla“ profesionální basketbalistka – TA Ilona Burgrová. Svoji kariéru nastartovala na studiích v USA a dnes je ověnčená medailemi z mistrovství republiky, mistrovství světa a za čest České republiky bojovala i na Letních olympijských hrách v roce 2012. Když zrovna neběhá s míčem po hřišti, pomáhá jako dobrovolník handicapovaným. Řekla jsem si, že nastal čas obrátit kartu, vytáhnout Ilonu někam „za školu“ a popovídat si jako dřív 😀 .

Normální „smrtelník“ si asi nedokáže moc představit, co obnáší vrcholový sport. Jak vypadá den profesionální basketbalistky? Máš vůbec čas jen tak někam vyrazit?

Den profesionálního sportovce se obecně skládá ze dvou částí. Té aktivní nebo-li tréninkové a pak odpočinkové části. Obě jsou nedílnou a důležitou součástí tréninkových mikrocyklů, aby byl sportovec správně připraven na výkon. No a jak teda přibližně vypadá náš den? Budíček, snídaně, cesta na trénink, trénink, rehabilitace, cesta z tréninku, oběd, odpolední odpočinek, svačina, cesta na trénink, trénink, rehabilitace, cesta domů, večeře a pak jen nohy nahoru a klid. Je to skoro jak program ve školce, co :-) ? Ale neboj, já tam vždycky nějak vklíním pár piveček s přáteli, procházku nebo kino.

1DX_5985
Nebudeme si nic namlouvat, žádný sport se nedá dělat profesionálně až do smrti. Jaké máš plány, až vyklidíš hřiště?

Když chceš dělat nějakou věc dobře a být v ní nejlepší, tak jí musíš věnovat veškerý svůj čas. Basketbal už hraji přes 20 let a většinu mého času jsem věnovala právě jemu. Ráda ale sním a přemýšlím o tom, co budu dělat po své sportovní kariéře. Připravuji se na ten profesní přechod a v hlavě se mi honí spoustu nápadů. Některé už jsou na papíře a mají i svůj plán a vizi. Teď momentálně aktivně připravuji projekt s pracovním názvem “Basketball Dreamers” neboli “Basketbalový snílci”. Chci v něm aktivně propojit zkušené basketbalistky s mládežnickými týmy z celé ČR. Pro mladé lidi je vytváření snů a pozitivních představ důležité pro jejich další rozvoj. Doufáme, že možnost setkávání se ostřílenými hráčkami posune hranice jejich dětských snů.

Moc se mi líbí, že se kromě sportu věnuješ i dobročinným aktivitám. Jsi patronkou charitativního projektu “Vlastní cestou”. Můžeš nám prozradit, na co je zaměřený? 

Vlastní cestou je nezisková organizace, která si dala za úkol přirozené začlenění lidí s handicapem do společnosti. Pořádáme sportovní a kulturní akce pro širokou veřejnost, interaktivní výukové besedy pro děti a kurz plavání pro mentálně a zrakově handicapované lidi. Asi bych nás popsala jako lidskou a kamarádskou organizaci založenou několika přáteli, kteří chtěli pomáhat a zároveň se u toho bavit. Dělá nám radost, když se pomocí našich akcí smazávají handicapy, které jsou v každém z nás.

NGN_5931

V rámci “Vlastní cesty” se věnuješ dětem. Plánuješ i vlastní? Přeci jenom dát si pár let “pauzičku” ve sportu úplně nejde. 

Věnuji se dětem, ale nejenom jim. Velká část mé práce je i s dospělými. Každopádně rodinu plánuji a už se na ni moc těším. Skoro všechny mé kamarádky a spolužačky (včetně tebe :-) ) už rodiny mají a já bych nerada zůstala pozadu :-) . Každopádně skloubit mateřství a profesionální kolektivní sport není moc jednoduché, takže většina hráček zakládá rodiny až po konci své kariéry.

Vracíš se ráda do rodného Hradce Králové zavzpomínat na staré časy?  Máš tam oblíbené místo?

Do Hradec Králové se vracím moc ráda. Leč bohužel při své vytíženosti se tam nedostanu tak často, jak bych chtěla. Hradec Králové je ale moje srdcovka. Krásné zelené město se všemi moderními vymoženostmi. Kousek do Prahy, kousek do hor. Ale co mám z Hradce nejraději je voda. Městem protékají dvě řeky a všude dokola je spousta písáků a míst ke koupání. Moje nejoblíbenější místo v Hradci je Hučák. Vodní elektrárna, kde se snoubí krásná architektura s přírodou. Tam si chodím ráda odpočinout.

Ty jsi z hradeckého gymplu utekla za oceán. Proč ses rozhodla studovat v USA?

Hrát basketbal v USA je snad sen úplně každého malého baskeťáka. Když přišla nabídka z University Jižní Karolíny, byla jsem nadšená. Zároveň jsem ale také byla velmi zamilovaná a ve vztahu, takže konečný impuls, proč odletět do zámoří, mi dali rodiče. Po letech, kdy byl pro ně západ uzavřen, se jejich dcera mohla dostat až do USA. Pro taťku to byl splněný sen. Pro mě to mělo tu výhodu, že v USA se dá ideálně skloubit studium a hraní basketbalu na velmi vysoké úrovni. Těch pět let, které jsem v USA strávila, mi dalo opravdu mnoho. Takové zkušenosti bych v domácím prostředí těžko získávala. A zpětně bych své rozhodnutí určitě neměnila.

20102509_CR_JAPAN_BURGROVA_14

Na co si vzpomeneš, když se Ti zrovna v práci nedaří a ztrácíš motivaci? Máš nějakou oblíbenou vzpomínku, která Tě nakopne?

Nejkrásněji se asi vzpomíná na úspěchy, takže se ráda vracím k Mistrovství světa 2010 konaném v ČR. Získaly jsme na něm stříbrné medaile a celá ta cesta k nim byla prostě úžasná. Krásné vzpomínky mám i na Univerziády a Olympiádu, kde jsem konečně po dlouhé době měla možnost sledovat na živo i ostatní sporty na nejvyšší úrovni. V poslední době mě ale nejvíc potěší vidět radost při hře, kterou vidím u malých dětí.

Měla jsi někdy ze své výšky komplex? Přeci jenom, chlapi se vysokých holek bojí.

Já svoji vlastní výšku moc nevnímám. To spíš lidé kolem mě mívají pocit, že jsou vedle mě malincí a že mi to musí dát nějakým vtipným způsobem vědět. Ale je pravda, že jako dítě a teenager jsem si se svou výškou užila dost negativních zážitků, které mně byly v tu chvíli dost nepříjemné. Na druhou stranu mě všechny tyto situace pomohly k formování mé osobnosti, takže jsem za ně teď ráda. A co chlapi? Ti mají výzvy rádi. Možná bys ani nevěřila, kolika malým mužům se líbí vysoké ženy. 😀

Znám Tě jako rockerku, pařmenku a naprostou pohodářku. Jsi stále taková? :-)

Těžko říct. Ale myslím si, že člověk se vevnitř nikdy nezmění. Možná už v klubech netrávím každý víkend a chlapy nenaháním každou volnou chvilku, ale když už se rozhodnu vyrazit ven, tak odcházím jako poslední a rozhodně nezkazím žádnou bláznivou legraci 😀 . Ráda vzpomínám na to když nám bylo –náct a dvacet. Jsou to úžasné vzpomínky, ale teď už bych je znova prožívat nechtěla.

_DSC6436

Jak bys popsala mě v prváku na gymnáziu? A nekecej! 😀

Hahaha…No tys začínala jako taková šprtka, která znala odpověď skoro na každou otázku. Jak se profesor na něco zeptal, už ti letěla ruka nahoru. Někdy to bylo k nevydržení. 😛 Pak jsme tě ale asi trošku zkazili (za což se teda zpětně omlouvám :-) ). Ale myslím, že to byl takový přirozený vývoj středoškoláka. Vždycky jsi byla vtipná, akční a cílevědomá. To ti zůstalo a myslím, že je to vidět ve všem, co teď děláš.

Co Ty a muži? Můžeš nám prozradit, jaký by měl být Tvůj vysněný muž?

Co muži a já? Pohybuje se jich kolem mě spousty, ale momentálně má mé srdce jen jeden. Mám ráda muže, kteří jsou soběstační, tolerantní, inspirativní, pozitivní, energičtí, empatičtí a milujiící. Líbí se mi muži, kteří si dokáží vážit svoji práce stejně jako práce ostatních. Vyhledávám muže, kteří se nebojí vymanit se ze stereotypů a pro které jsou překážky jen vidiny výzev.

Mohlo by se Vám líbit