Hradec Králové a okolí

Úspěšný hokejista a vítězka soutěže krásy – mýtus, nebo skutečnost?

23.2.2017  | 
6-bednar-hradec

Když mluví jeden o druhém, vyzvedávají především vztah k rodině a dětem. Zatímco Jarda se letošní sezónou, kdy je kapitánem hradeckého Mountfieldu, pomalu loučí s aktivní hokejovou kariérou, Lucie právě promovala a rozhlíží se po práci. Skutečně je tohle ideální pár?

Jak vypadá běžný den profesionálního hokejisty?
Já do Hradce dojíždím každý den z Prahy, takže v šest vyrážím. Po tréninku se snažím být co nejdřív doma za rodinou. Přece jenom, celé to leží na manželce, musí vypravit holčičky do školky, obstarat domácnost. Považuji za svou povinnost jí v tom pomáhat, protože se dvěma dětmi je to zápřah. Každou volnou chvíli věnuji jim.

Těch volných chvil asi moc nemáte, že?
To opravdu nemám. Když je sezóna, čtyři dny v týdnu trénujeme, tři dny se hrají zápasy. Když je pauza, tak mám dva dny volno. To se snažím co nejvíce využít, takže třeba jedeme s rodinou někam pryč.

Byli jste letos na dovolené?
Ano, byli jsme v Řecku. Ale nejezdíme nijak pravidelně, letos jsme byli s holčičkami poprvé. Díky momentální situaci se bojíme létat, proto jsme zkusili jenom kratší vzdálenost. Jeli jsme především kvůli dcerám, protože mořský vzduch je dobrý pro jejich zdraví. Já bych si vystačil na Slapech.

Máte vůbec nějaký čas sám pro sebe?
Když už takovou vzácnou chvilku najdu, seberu se a jedu do přírody. Do lesa, na ryby. Tam si nejlíp odpočinu. Mám rád podzim, houbaření, chytání ryb, to je můj velký koníček. Věnuji se i lovu, myslivosti. Čas venku potřebuji trávit, jsem outdoorový člověk.

Opravdu umíte i střílet?
To bych měl, střílím od osmnácti let. Jenomže o tom myslivost není, že jdete a střílíte. Člověk tráví svůj čas v přírodě, stará se o zvěř. Když zvěř přikrmujete, všechna se sbíhá ke krmelci. Jste tam sami, bez lidí, jenom vy a příroda. Jdete na houby a vlastně ani nepotřebujete nic najít, stačí, že jste v lese, kde je klid. Dává mi to velký klid v duši, vyčistí se mi hlava. V tomhle věku a v téhle době to je pro mne velice důležité.

Zvláště při vaší profesi, kdy jste neustále pod tlakem.
To je pravda a čím více ta sezóna pokračuje, tím ten tlak roste. Když hrajete v tak ambiciózním týmu, jako je ten královéhradecký, máte velkou odpovědnost, lidé vás sledují. O to více člověk potřebuje meditovat, relaxovat. A nejvíc mi stejně pomáhá, když přijdu domů a obě dcerky se mi pověsí kolem krku, smějí se a já vím, že je doma všechno v pořádku. Pak jdou všechny prohry a zranění stranou.

3010202_

Je pochopitelné, že jako profesionální sportovec potřebujete silné zázemí. To vám během vašeho působení v Rusku tvořila Lucie. V tu dobu jste spolu byli celkem krátce. Jak to rozhodnutí probíhalo?
Řekl bych, že to byl zlomový moment našeho vztahu. My jsme spolu opravdu teprve začínali a já se jí zeptal, jestli by se mnou jela do Ruska. Lucka neváhala ani vteřinu a okamžitě řekla, že pojede.

A tehdy jste si řekl, že si ji jednou vezmete?
To řekla ona, že si mě vezme! (smích)

Jak jste se tedy s Lucií poznali?
To je spíše otázka pro ni. Já jsem hlavně zvědavý na její verzi. Povím vám tu svou a pak si to můžete porovnat. My jsme se poznali po České Miss, na akci od generálního partnera hokeje. Ona tam byla jako čerstvá vítězka Česká Miss 2007 a já tam byl ještě s jedním hráčským kolegou zastupovat reprezentaci. Tam nás posadili k jednomu stolu a povídali jsme si celý večer. Postupem času mi pak začaly chodit SMS. Samozřejmě jsem si myslel, že si ze mě dělá někdo srandu. Tak dlouho mě uháněla, až je to má manželka. (smích)

S Lucií dnes máte dvě krásné dcerky. Byla vždy vyloženě rodinný typ?
Co jsem ji poznal, tak byla taková vždycky. Vždycky byla zaměřená na rodinu, na děti, tomu ona dává sto procent. Opravdu jim věnuje veškerou péči. Řekl bych, že Lucie je člověk, který je velice fixovaný na rodinu.

Lucii jste si bral na vinici. Jaký máte k vztah vínu?
Já jsem vždycky víno pil spíš stylem chutná, nechutná. Manželka pochází ze Strážnice, takže jsem najednou začal trávit podstatně více času na Moravě a hlubší vztah k vínu jsem si vybudoval. Shodou okolností sousedi manželčiných rodičů mají výborné rodinné vinařství, s jejich synem jsme navázali dobré přátelství a dnes si vína kupuji zejména od něj. Ale začátky byly vtipné, když jsem jako Pražák začal pronikat do tajů vína, jak se vyrábí a čím jsou specifické různé odrůdy. Musím ale říct, že mě to postupně začalo neuvěřitelně bavit a celá jižní Morava mě fascinuje.

K vínu patří i dobré jídlo. Vaří vám Lucie?
To víte, že vaří. Ale nebylo to tak vždycky. Když jsme se poznali, byla to mladá holka, která měla neustále prázdnou lednici. Potom zjistila, že jsem pořád hladový a začala vařit. Vaří ale skvěle, jen se podívejte, jak vypadám, to mluví za vše.

1799453_

Vypadáte jako správný hokejista.
No, spíš už si ze mě spoluhráči utahují, jak můžu hrát s takovým pupkem.

Na rychlosti na ledě vám to ale neubírá.
S věkem ta rychlost jde dolů sama. Člověk ji musí vykompenzovat něčím jiným.

V týmu Hradce Králové jste již více než rok, v létě jste prodloužil smlouvu do další sezóny. Co bude za rok?
Já už pomalu vyklízím led mladším. Hokej je hrozně rychlý sport a ani moje zdraví není ideální. V mém věku se není ani čemu divit, v hokejových letech už mi je tak devadesát. Spoluhráči mi říkají „dědku“.

I přes to o vás byl enormní zájem. Čemu to přisuzujete?
Ta sezóna opravdu nebyla špatná. Tady nejvíce rozhodlo to, že mi zdravotní stav dovolil vrátit se na led. Minulé léto jsem tři měsíce nemohl v podstatě chodit a už jsem to balil. Naštěstí mi v rehabilitačním centru poradili pár cviků, které mi pomohly a já mohl odehrát sezónu tak, jak jsem ji odehrál. Letos mi zdraví ještě dovolilo pokračovat, ale myslím, že teď už to bude definitivní konec.

A jaké tedy máte plány po skončení extraligové kariéry?
Vůbec nevím. Určitě bych rád zůstal u hokeje, ale teprve se uvidí, jakým způsobem. Mám nějaké vize, ale všechno to jsou plány, které jsou náročné na realizaci. Nemůžu na tom pracovat a zároveň hrát hokej, protože ani jednomu bych nedával sto procent a to mi není blízké.

Jak jsem pochopila, máte kousek přírody i v Praze. Opravdu máte u domu ovce?
Ovce máme, ale u sousedů. Kolem našeho domu jsou nezastavěné pozemky, které zarůstaly travou. Napadlo nás, že bychom sem mohli pořídit ovce jako takové živé sekačky. Navrhli jsme to naší skvělé sousedce a ona souhlasila. Dnes už tam nejsou jenom ovce, ale máme tam i daňky, perličky, kanadské krůty, slepice a plánujeme i muflona. Ke zvířatům mám opravdu silný vztah a asi mě to nikdy neopustí. Navíc k tomu můžu přivést i svoje děti. I když jsou holky malé, tak se ke zvířatům ohromně mají, chodíme spolu krmit a pro vajíčka. Nejkouzelnější je ta mladší, dvouletá, když jde do ohrady mezi ovce. Ona je začne trkat a ty ovce jenom koukají a nechápou, co se děje. To je lepší zábava, než televize.

Foto: Stanislav Souček – Mountfield HK, archív Lucie Hadašová, Pavel Mazáč

Zdroj: www.quartiermagazin.cz

Mohlo by se Vám líbit