Máma

Příběh čtenářky: Jak jsem řešila problém s otěhotněním? Jaké to je, čekat druhé díte?

4.10.2016  | 
hands-437968_1920

S manželem jsme se o prvního syna téměř nesnažili a přišel hned, jak jsme si přestali dávat pozor. Tak jsem si to v hlavě hezky naplánovala, že dva-tři roky mezi dětmi ideální rozdíl a sourozence si pořídíme zhruba v tomhle odstupu. Když byly synovi necelé dva roky, řekli jsme si, že bychom to mohli zase zkusit a ono to určitě brzy klapne. Po půlroce se konečně zadařilo, ale na druhé prohlídce mi gynekoložka oznámila, že plod se přestal vyvíjet a bude nutná revize. To byl pro nás oba velký šok, sice jsem slyšela ze všech stran od kamarádek, že se to jednou stane skoro každému, ale když se to dotkne přímo vás, je to dost smutný pocit….Všichni mě chlácholili, neboj, teď jsi „pohnojená“, po revizi otěhotníš hned.. A to hned u nás trvalo další rok, takže bylo jasné, že věkový odstup už nebude takový, jaký jsme si přáli a začala jsem se připravovat na návrat do práce. Když jsem to hodila za hlavu, řekla si, že se budu soustředit na práci a věci okolo, otěhotněla jsem.

adult-18604_1920
Takže jsem nastupovala do práce v 2.měsíci těhotenství. Kdo prožíváte nebo jste prožívaly těhotenství, určitě jste zažily tu šííílenou únavu, žaludek na vodě, neustálé odbíhání na záchod a nekonečný pocit hladu. Nehledě na výkyvy nálad, které nejvíce odnáší chudák manžel, ale naštěstí to bere s rezervou a ví, že to za pár měsíců skončí, snad. Vedle práce jsem si ještě začala dělat kombinovaně další školu, takže každé pondělí sedím do večerních hodin ve školní lavici. Abych nevyšla ze cviku ani o víkendech, chodím po večerech zpívat se zábavovou kapelou, vedeme dítko k hudbě od prenatálního věku. I přes tohle vytížení se snažím Honzíkovi věnovat co nejvíc času, aby se necítil odstrčený.
Vždycky jsem chtěla velkou rodinu, klidně tři děti, teď uvidíme, jak se to vyvine. Každopádně těhotenství s druhým dítětem už je o dost jiné než to první, hlavně už nemám skoro žádný čas pro sebe a o odpočinku můžu nechat zdát. Zase na druhou stranu to utíká ani nevím jak, člověk už to moc neřeší, hlavně aby bylo první dítě v pohodě, doma plus minus navařeno, naklizeno, nároky se rapidně snižují. Výrazně se musí zapojit i manžel, jinak bych to nedávala. Malý začal od září chodit do školky, snažím se ho tam nenechávat úplně celý den, když vidím, jak je natěšený, kdy už přijdu.
Takže ráno co nejdřív vstát, rychle do práce…tedy snažíme se rychle, ale s dítětem se odchody neuvěřitelně prodlužují! Dřív jsem se oblékla, namalovala a mohla vyrazit. Teď přibylo přemlouvání, „pojď se už obléknout, fakt spěchám“, do toho poslouchám „já nechci do školky, proč musím do školky, nebudu tam spinkat…“ K tomu se přidá nějaká ta ranní nevolnost, tak se musím hodně držet, abych na syna nevyjela a nepřenášela na něj svůj stav… Po školce vyrážíme rovnou někam do parku, zpravidla do těch, kde je v dosahu wc, nákup, večeře.. Pak už jen pohádka a zpravidla usínám dřív než Honzík. Kolikrát slyším jakoby z dálky, a mami, jak je to dál? Ty spinkáš?

baby-784608_1920
Manžel si stěžuje, že se v podstatě míjíme, nic si nestačíme říct a už vůbec nemluvím o sexu… Když na něj dojde jednou týdně, je to svátek.. Těhotenská únava nejde překousnout, ale to se chlapům špatně vysvětluje… Jediné, co mě dokáže z nočního spánku vytrhnout, je vlčí hlad, ten mě donutí vstát a třeba o půlnoci zkontrolovat stav ledničky :-D.
Na druhou stranu vím už z prvního těhotenství, že tohle je dočasný stav a v druhé půlce mi bude líp, když se narodí prcek, budu mít zase energie na rozdávání. A je super, když vidím, jak se Honzík těší na miminko, hladí mi bříško a ptá se, kdy už budeme moct miminko vyndat. Takže moje současné motto je: Co tě nezabije, to tě posílí!

Mohlo by se Vám líbit