Volný čas

Brno Prygl

22.7.2016  | 
P4130059

Zdravím všechny své věrné čtenáře. Všichni jistě čekáte na další článek. Já Vás ale musím zklamat. Vůbec mi to psaní nejde. Ne že by snad nebylo o čem psát. Je toho hodně.

Třeba jak jsme v červnu jeli do Brna na přehradu na surfařský závody. Jedná se o windsurfing, ale surfařský závody zní o něco hustěji než windsurfingový, nebudeme si lhát.

Jeli jsme v době, kdy byla ta brutální horka. Nevím kolik přesně stupňů bylo, ale tipuju, že asi všechny. A my se vydali do Brna autem bez klimatizace. Never more. Mě se nechtělo, tak nějak jsem tušila, že to nebude patřit k těm nejlepším cestovatelským zážitkům. Ale Vládik se těšil, Eda vypadala, že je jí to jedno, tak jsme vyrazili.

Editka v autě rychle usnula. Jupí. Hned se jede líp. Otevřený okýnka, v autě to profukovalo. To dáme, není to tak hrozný. Úsek Černilov – Chrudim jsme jeli hodinu. Za Chrudimí se E vzbudila a začala pozvolna vysírat. Dala jsem jí hroznový víno a banán. Posvačila s chutí. Cesta docela ubíhala. Editka klasicky nechtěla sedět v autosedačce. To se nedá svítit děvenko, musíš tam být.

Blížil se čas večeře a dětská nespokojenost se stupňovala. Podávám mléko, pila s chutí. Vím co moje dítě chce, že jo. Odkládá mléko a zvrací. Achjo. Chudák. Asi jí to nesedlo. Zastavujeme. Stíráme a převlíkáme.

Jedeme dál. Editka odmítá být v autosedačce. Snaží se z ní vylézt, zkouší rozepnout pás, což se jí nepovede.

„Lásko, vyndám jí. Co ty na to?“ Vládík souhlasí, bude klid. Na klíně se kroutí, rozčiluje, propíná. Achjo. No tak stůj, co mám s tebou dělat. Proboha, po autě opravdu chodit nemůžeš. Buď trochu rozumná.

pixlr_20160721210418374

 

Zvrací. Do svého trička. Proklínám vše od počasí přes auto bez klimatizace, debilní silnice, dopravní situaci, vzdálenost i ostatní řidiče. Prosím Vládíka ať jedeme domů. Jsme 30 km od cíle a domů nejedeme. Zastavujeme. Stíráme. „Lásko, jak jí mám sundat to poblitý triko přes hlavu?“. „Prostě jí ho sundej. Seš chlap.“

Prohlašuji, že na žádnou pitomou dovolenou autem nejedu. Nikdy. A taky nikdy už nejedu s Editkou dál než hodinu v autě. Chudák holka. Mé jediné nejmilovanější dítě trpí. Vládík navrhuje koupi kinedrylu. Na ten já ti se** kašlu, lásko.

Do cíle jsme dojeli a víkend byl bezvadný. V pátek usnula mladá dáma až v půl jedenácté. Za doprovodu kytary a hlasitého smíchu. Když jsme po tmě ležely spolu v posteli a ona tleskala do tmy spolu s ostatními, tak jsem propadala zoufalství. To děcko neusne. Už nikdy nebude spát. Je Vám, doufám, jasné, že v tu chvíli jsem nenáviděla všechny kytary, zpěváky, Honzu Nedvěda i tleskání.

Na přehradě v sobotu večer probíhá párty na parníku neboli Pařník. Jezdíte po přehradě na střeše parníku, hraje taneční hudba, pijete drinky, tančíte a bavíte se. Pecka. Zážitek. Zážitek je to i pro zoufalce, který chodí po břehu a uspává děcko v kočárku. Kreténi jedni. Ať si to ztlumí.

Poprvé jsem na Pryglu byla v létě 2012. Chodili jsme spolu s Vládíkem tenkrát pár týdnů. Další rok jsme tam jeli skoro zasnoubeni (v té době jsem o tom pochopitelně neměla tušení). V roce 2014 už jsem jela jako hrdá paní Hakenová. Vloni jsme nebyli. Byla jsem měkejš a s miminem nejela. Letos jsme konečně byli všichni tři a bylo to prima.

P.S.: Dle mapy je Brno od Černilova vzdálené 150 km. Jeli jsme to 4 hodiny.

P.S.1:Zítra jedeme do Bratislavy. Dle mapy je to jen 295 km.

Jak jste si mohli všimnout mívají má prohlášení krátkou trvanlivost. Bude to takové malé peklíčko, ale nakonec tam dojedeme a bude to skvělý jako vždycky.

Mohlo by se Vám líbit