Kuchyně

Jíst se musí každý den

4.7.2016  | 
obr0

Jsem máma roční holčičky. Nebudu Vám popisovat své děcko. Je to normální zdravé dítě. Občas zlobí, nechce jíst ani spát, vzteká se, nudí se, neposlouchá, běhá a skáče. Zkrátka jako všechna ostatní děcka. Párkrát jsem už slyšela: „Mé dítě je živé..“. No to moje taky, lepší než neživé. Haha.

Když byla Editka malá říkala jsem si jak skvělé bude až bude jíst všechno to co my. Neustále to mléko dokola. Nuda.

Jak moc jsem se těšila na první příkrmy. Knihy nastudované, rady žádané i nevyžádané přijaté. Bylo to tak vzrušující vařit kousek dýně na pařáčku, mixovat a nakonec slavnostně krmit tou pidi lžičkou. 4 měsíční dítě toho pochopitelně mnoho nesní. Na to jsem byla připravená. Tvořítka na led i kelímky nakoupené v různých velikostech. Vařila a mrazila jsem jako o život. Zapisovla si do speciálního sešitu co, kolik a kdy jsem uvařila. Měla jsem v tom dokonalý systém. Ne nepodobný tomu jako když jsem si po příchodu z porodnice zapisovala do tabulky v kolik jedla, kolik snědla, kdy usnula, kdy se vzbudila a kdy udělala bobeček. Magor? Velkej.

Mé nejmilovanější dítě přeci nebude jíst kupované příkrmy. Nikdy. Já bláhová, jak naivní jsem byla, jak jsem se mýlila.

Teď je Editce něco přes rok a jíst musí každý den. Denně musím vědět co ke snídani, svačině, obědu i večeři. Nakoupit a uvařit je to nejsnazší. Vymyslet to. To je ta práce. Kdykoliv se zeptám manžela co by si dal k večeři, tak řekne, že špagety nebo topinky, což mě pokaždé trochu vytočí. To mi nemůže poradit? ..

Moji malou nemůžu odbýt ranní kávou s tím, že si později dáme větší oběd, vynechat svačinu a večer jí se slovy, že po páté hodině už se přeci nejí, poslat na kutě.

Pořád dokola přemýšlet, vymýšlet, kupovat, připravovat, vařit a radovat se když to ta malá vysírka sní.

Zde nastává ten okamžik, kdy si říkám jaký idiot jsem byla když mě nudilo připravovat mléko pro mimino. Zlaté časy. Easy peasy.

Jíme dost zeleniny? Nejíme příliš mnoho ovoce? Nepřeháníme to s masem? A co teprve lepek. Lepek je vražda. To ví přeci každý uvědomělý občan. Nejen rodič.

Minulý týden jsem si řekla, že omezíme konzumaci masa.

Pondělí jsme tedy s velkou slávou zahájily kulajdou. K mému překvapení jí s chutí jedla i E.

Jistě, dítě a houby. Údajně by je děti neměly konzumovat nejmíň do patnácti. Já si s tím hlavu nelámu. Možná bych měla. Jako správná matka dnešní doby. Pěkně všechno pořešit, přečíst pár diskuzí a pak celou polévku s houbami vylít do záchodu. Jistota je jistota. Edita to přežila i s houbami. Má tuhý kořínek. Kulajda není fotogenické jídlo. Ani trochu.

Následovalo zelené úterý aneb gnocci (kupované, nikoliv domácí jak by se slušelo na občasného diváka pořadu Prostřeno) s hráškem, fazolovými lusky a parmezánem. I tato krmě sklidila úspěch u všech členů domácnosti.

obr1

Ve středu jsme si pošmákly na nových bramborách pečených v troubě se špenátem a volským okem. Zde sklidily úspěch pouze brambory. Špenát byl považován za plevel a vejce jakbysmet.

obr2

Ve čtvrtek jsem znovu využila oblíbené nové brambory. Tentokrát s krevetami a polníčkovo-rajčatovým salátem. Balzám. Mňam. Všichni jedli, mlaskali a byli šťastní.

obr3

V pátek jsme se u babičky ládovali karbanátky s bramborovou kaší a okurkovým sálatem. Klasika, která nikdy nezklame. Edita opět pouze brambory.

V sobotu jsme chtěly potěšit tatínka a tak jsem připravila pohankovo pšeničné nudle s cuketou , rajčaty, paprikou, cibulí a rozmarýnem (z mojí zahrady). Editka pouze samotné nudle. Nu což, proti gustu ..

obr4

Neděle zakončena ve velkém stylu a sice kuřecími stehny z domácího BIO kuřete pečenými s bramborami, mrkví, česnekem a cibulí. Úspěch. Všichni jedli všechno. Foto jsem v tomto případě nestihla neboť se mi Editka věšela na nohy a vykřikovala „hama hama hama..“. Poté jsme šly spolu spát.

Když jsme se dostatečně osvěžily spánkem, šla Editka péct pískové bábovičky a já třešňový koláč. Třešně pochopitelně domácí, z naší zahrady, z našeho stromu, BIO. Neděle jako malovaná.

obr5

Další pondělí zahajuji mou milovanou koprovou s bramborami, vejcem a fazolovými lusky. E sní vše. Miluju jí. Nejvíc když spí a hezky jí. Taky když se směje, lítá, ječí, dá mi mokrou pusu, má upatlaný triko i pusu od třešní a je šťastná. Mít děcko je nekonečná láska, to Vám poví každá máma. I když Vás někdy pěkně s….štve, zlobí, neposlouchá, ba co víc dělá, že neslyší, prská jídlo, tahá Vás za vlasy, škrábe, nechce spát, vzteká se… kdyby Vám tohle dělal kdokoliv jiný na světě, tak ho kopnete do zadku.

obr6

Hezký týden všem matkám i nematkám (i na Vás jednou dojde).

P.S.: Omluvte kvalitu fotografií, nejsem fotograf, fotím mobilem a aranžovat jídlo není moje hobby. Já to potřebuji hodit na talíř a dostat do dítěte. Cokoliv navíc je maximum co dokážu.

#materskajeraj

 

  • VS 5.7.2016 at 18:35

    A něco s masem by tam nebylo? To jen u babiček? Nebo jak jako?

  • Mohlo by se Vám líbit