Máma

Dva jsou víc než jeden

22.6.2016  | 
received_1590383567957503

Momentálně je u nás doma aktuální téma kolik dětí a v jakém věkovém rozestupu. Resp. počet dětí byl stanoven na dva kusy. Jen ten věkový rozdíl nebyl zatím všemi odsouhlasen.

Před narozením Editky jsem si myslela, že budu mít klidně tři děti. Po narození jsem byla přesvědčená o tom, že zůstane navždy jedináčkem. Dnes už vím, že ještě jeden kousek chci. Z pohodlnosti a praktičnosti si říkám, že ten věkový rozdíl 3 roky má něco do sebe. První děcko je ve školce a můžu se věnovat alespoň po část dne jen miminu. Vládík tvrdí, že čím dřív, tím líp. Čím jsou děti k sobě věkově blíž, tím si údajně bývají bližší tak nějak celkově. Myslím si, ale že to není o věkovém rozdílu mezi dětmi, že s tím souvisí i výchova. Zatím vlastním jeden malý kus, zeptejte se mě za 20 let jak to tedy je.

Abych si rozšířila obzory, navštívila jsem mou drahou sestřenici, která má dva chlapce s časovým odstupem 1,5 roku. Tento rozdíl je z dlouhodobého hlediska super. Caparti si spolu vyhrají již od útlého věku, budou mít pravděpodobně podobné záliby, možná společné koníčky. Ovšem v tom věku nejútlejším je to pro matku velmi, ale opravdu velmi náročné. Oba Vás potřebují. Ten starší už leccos umí a dá se s ním domluvit, chápe co mu říkáte a rozumí tomu, ne vždy se tím ale řídí. Nicméně plenu si sám nevymění, neoblékne se a ani oběd neuvaří. To druhé, menší Vám nikam neuteče. Chce přeci jen tu čistou plenu a mléko. JEN. V noci nespí, nespí často ani přes den, pláče z tisíce důvodů a Vy jen hádáte o co jde tentokrát a musíte ho utišit za každou cenu. Toho staršího nechcete pořád dokola odbývat slovy „počkej chvilku“, „teď ne“, „běž si chvilku hrát sám“, „vydrž jen co přebalím/nakrmím/utiším bráchu“ .. Když už jeden spí, tak je vzhůru druhý. Jsou zřejmě domluveni na směnách, aby Vás udržovali ve střehu.. Co kdyby jste jim náhodu v minutce ticha a klidu upadla do kómatu. To si nemůžou dovolit. Potřebují Vás. Oba. Pořád. A ještě dlouho potřebovat budou. Většinu dne i noci jste na to vše sama.

20160615_154924_resized

Nebudu se zamýšlet nad tím jak vypadá výprava mezi lidi – na nákup nebo k lékaři. Co si budeme povídat – nemůžete s nimi být jen doma. Není to možné a hráblo by Vám. Stačila krátká vycházka na nedaleké hřiště, kterou jsme společně absolvovali. Naše skupinka se skládala ze dvou dospělých žen a třech dětí ve věku 3 měsíce, 1 ¼ roku a 1 a ¾  roku. Mimino do kočárku, to je jasný. Byl dokonce spokojený a nakonec i usnul. Ne však na celé odpoledne jak by se mohl někdo mylně domnívat. Dal si „dvacet“, aby mu náhodou něco neuteklo. Obě starší děti vybavené motorkami vyjeli plni elánu z vrátek. Chlapec do prava, děvče doleva. Jak taky jinak, přeci nepojedou stejným směrem. Ani jeden nehodlal změnit směr. Ok, počkáme. Koneckonců kam bychom spěchali, jsme na dovolený. Na mateřský dovolený. V ráji. Chlapec nakonec usoudí, že se jede do leva. Zřejmě četl můj první článek až do konce a ví tedy, že moudřejší ustoupí a že s Editou to nemá cenu hrotit. Sláva. Jedeme do leva. Hřiště na dohled. Děvče se však zastaví, sedí a kouká. Voláme na ni, povzbuzujeme ji, lákáme, přemlouváme. Nic. Sedí tam jak pařez. Ok, čekáme. S tím máme zkušenosti. Nakonec děvče sleze z motorky a jde za námi pěšky. Já se vracím pro motorku. Než se vrátím, tak ušli celých 10 metrů a chlapec objevil obal od sušenky. „Nesahej na to, fuj.“ Nesahá a jede dál. Děvče běží k obalu a za hlasitého „Nesahej na to, fuj. Tytyty. Nenene.“ Obal zvedá. Dostane přes pracku a vláčím ji k hřišti. Jupí. Jsme na místě. Říkala jsem, že bylo po dešti? Ne?! Tak bylo. Jéé houpačka. Jééé kaluž. Hop. Jéééé kamínky. Mňam. Normálně je nejím, ale tady v Praze zkusím něco nového. Šup do pusy. „Fuj. Tytyty. Nejez to.“ Myslela to máma vážně? Raději to ještě párkrát zkusím, abych se ujistila, že FAKT NEMÁM ŽRÁT TY PITOMÝ KAMENY. Caparti si společně pohráli v mokrém písku a šlo se domů. Průběh zpáteční cesty byl obdobný jako cesty tam. Pak si ještě výtržníci společně pohráli na zahradě za znění hlášek typu „Nejez tu trávu.“, „Nekrm toho psa.“, „Neoblizuj okno.“, „Půjč to Editce.“, „Neber to Domíškovi.“. „Neperte se.“, „Nestrkejte do sebe.“ atd. Samé husté hlášky.  Návštěva to byla krásná a nakonec i rychle utekla.

20160615_144906_resized

Sama matka těchto dvou zlatíček říká, že v takovém rozestupu si pořídí děti jen magor nebo sebevrah. Je to jasný. Ještě počkám. Alespoň chvíli.

P.S.: Sestřenice je chytrá a vzdělaná žena, ale po celou dobu návštěvy nás (děti a mě) vybízela ať si dáme to hrozno (hroznové víno) přičemž na talíři byl meloun. Byl sice zelený, což ji chuděrku asi zmátlo … Párkrát jsem ji opravila a zasmály jsme se tomu jak je mimo. Pak už jsem začala i já věřit tomu, že jíme hrozno.

P.S.: S tím melounem to je pravda pravdoucí. Nicméně Rada není žádná chuděra. Vypadá jak kdyby nikdy nerodila, je s ní pořád sranda, děti prospívají a dá se u nich jíst z podlahy.

#materskajeraj

  • VS 23.6.2016 at 20:58

    Dobře vona…

  • Mohlo by se Vám líbit