Už když se syn narodil, těšila jsem se, až přijde období „malého chytrolína“. Znají to snad všechny maminky – jak dítě neotřele komentuje každodenní dění, soustavně pokládá zvídavé dotazy a bezelstně poučuje své okolí. To většinou rozesměje nejen rodiče, ale i kolemjdoucí nebo prodavačky v obchodech. Jen škoda, že spoustu těch „hlášek“ zapomeneme. Já si ty nejlepší zapisovala a doufám, že za pár let se nad nimi stejně dobře pobaví i Honzík.
To nejlepší začalo s nástupem do školky. Jednou na cestě domů se Honzíka ptám: „Honzíku, máš rád paní učitelku?” Po krátké odmlce Honza odpověděl: „Ne!”. Celá překvapená jsem se zeptala, proč ji nemá rád a v hlavě už jsem přemýšlela jak řešit přestup do jiné třídy nebo dokonce do jiné školky. Ale Honzík naprosto pohotově odpověděl: „Plotože mám lád Telezku, my si dáváme pusinky a taky po obědě spolu nespinkáme.“. To mě samozřejmě uklidnilo a ne jen kvůli paní učitelce, ale taky kvůli Terezce a jejím rodičům, protože dokud je to ve fázi „nespinkání“, je to v suchu!“. 
Na podzim toho roku jsme si vyšli na procházku do parku. Po chvíli proti nám šla asi tak 18tiletá hezká slečna. Honzík neváhal, rozpřáhnul ruce a povídá jí: „Pojď ke mně!” Tak se smíchem slečně vysvětluju, že tohle opravdu běžně nedělá, ale Honzík tomu ihned nasadil korunu: „Ne, ale až budu velikeeeej…”. Myslím, že se slečna vyhýbá cestě přes park dodnes.
H&M je můj oblíbený obchod. Jednou jsem si tam prohlížela novou kolekci spodního prádla, konkrétně podprsenky. Tříletý Honza tam stál, pozoroval mě a pak přísně řekl: „Mamikno, ty plsa nebudeme kupovat!“. No a tak jsme žádný prsa nekoupili a já si aspoň nemusím kupovat žádné podprsenky
Jednou na mě Honzík volal, když zrovna vykonával malou potřebu: „Já mám velikeeeej pipík, je tohle možný?!”. Doufám, že tohle nadšení mu vydrží až do dospělosti.
Když slavil Honzík čtvrté narozeniny, jeho nejoblíbenější písnička byla „Pánu Bohu do oken“ od Tomáše Kluse. Na oslavě se sešla celá rodina a pár kamarádů. Když jsme všichni Honzíkovi potřásli rukou, prohlásil: „Čtyui loky v pudeli!“ Ani sám netušil, jak moc celou situaci vystihl.
Téhož roku za mnou Honzík jeden večer přišel, pohladil mě a naprosto nadšeně říká: “Jééé, ty máš v bžíšku sesčičku!” Já dotčeně: “Ne, večeři!!!”. Ještě ten den jsem začala hubnout.
Jedna z běžných domácích hádek… Já rozhodně: „Honzíku při večeři se nekouká na pohádky!”. Honzík naštvaně: „Ale já chci a chci!”. Já sarkasticky: „A já chci 4 nový kabelky…”. Honzík rozhodně: „Jsi zlatokopka!” Rozhodně jsem v těhotenství neměla poslouchat Rytmuse!
V den mého svátku za mnou Honza přišel a povídá: „Když máš svátek, tak musíš dostat dálečky…. kdybych měl něco velkýho lůžovýho, tak ti to dám.”. No vlastně by to nemuselo být ani tak velký a ani tak růžový.
Na podzim jsem vydlabávala okrasnou dýni, Honzík se samozřejmě nechtěl zapojit, aby se neušpinil. Najednou mi vylítlo semínko na koberec. Honza to ihned přísně komentoval: „Pšíště si dej pozol, já už to po tobě sbílat nebudu… a až to doděláš tak ukliď tu moji lžíci. Já si jdu hlát a pak se pšijdu podívat, jak je ta dýně nádhelná!”. Děti umí nastavit zrcadlo úplně nejlíp.
V šesti letech předělal Honza pohádku o Otesánkovi na svou vlastní verzi Star Wars a všechno skončilo dostatečně morbidně… Říkám si tak sama pro sebe: „To by z tebe měl Karel Jaromír radost, ten psal taky tak pozitivně.”. Honza: „Ale Otesánka napsal Fantišek Hrubín!”. Zbývá jen doufat, že by ten „re-make“ ocenil i pan Hrubín
V minulém roce jsme také absolvovali zápis do školy. Honzík byl se svým výkonem natolik spokojen, že celou snahu završil hláškou: „A teď mi můžete říkat borec!”. A já si jen přeju, aby mu to vydrželo až do státnic :).
No kdybych si to všechno pamatovala, mohla bych vydat román na pokračování :), ale radši to ukončím Honzíkovou poslední hláškou, kterou by si přál slyšet snad každý rodič. „Mami, která rostlina byla na zemi úplně první?“. Já: „Asi nějaký řasy, mrkneme na internet.“. Honza: „Já těm internetům moc nevěřím, věřím spíš moudrým lidem… třeba jako jsi ty.“. <3
A co Vaše ratolesti, jsou to také malí chytrolíni a vtipálci?
