Máma

„Maminko, ty plsa nebudeme kupovat!“

23.3.2016  | 
Desktop4

Už když se syn narodil, těšila jsem se, až přijde období „malého chytrolína“. Znají to snad všechny maminky – jak dítě neotřele komentuje každodenní dění, soustavně pokládá zvídavé dotazy a bezelstně poučuje své okolí. To většinou rozesměje nejen rodiče, ale i kolemjdoucí nebo prodavačky v obchodech. Jen škoda, že spoustu těch „hlášek“ zapomeneme. Já si ty nejlepší zapisovala a doufám, že za pár let se nad nimi stejně dobře pobaví i Honzík.

To nejlepší začalo s nástupem do školky. Jednou na cestě domů se Honzíka ptám: „Honzíku, máš rád paní učitelku?” Po krátké odmlce Honza odpověděl: „Ne!”. Celá překvapená jsem se zeptala, proč ji nemá rád a v hlavě už jsem přemýšlela jak řešit přestup do jiné třídy nebo dokonce do jiné školky. Ale Honzík naprosto pohotově odpověděl: „Plotože mám lád Telezku, my si dáváme pusinky a taky po obědě spolu nespinkáme.“. To mě samozřejmě uklidnilo a ne jen kvůli paní učitelce, ale taky kvůli Terezce a jejím rodičům, protože dokud je to ve fázi „nespinkání“, je to v suchu!“. :)

Na podzim toho roku jsme si vyšli na procházku do parku. Po chvíli proti nám šla asi tak 18tiletá hezká slečna. Honzík neváhal, rozpřáhnul ruce a povídá jí: „Pojď ke mně!” Tak se smíchem slečně vysvětluju, že tohle opravdu běžně nedělá, ale Honzík tomu ihned nasadil korunu: „Ne, ale až budu velikeeeej…”. Myslím, že se slečna vyhýbá cestě přes park dodnes. :)

H&M je můj oblíbený obchod. Jednou jsem si tam prohlížela novou kolekci spodního prádla, konkrétně podprsenky. Tříletý Honza tam stál, pozoroval mě a pak přísně řekl: „Mamikno, ty plsa nebudeme kupovat!“. No a tak jsme žádný prsa nekoupili a já si aspoň nemusím kupovat žádné podprsenky :)

Jednou na mě Honzík volal, když zrovna vykonával malou potřebu: „Já mám velikeeeej pipík, je tohle možný?!”. Doufám, že tohle nadšení mu vydrží až do dospělosti. :)

Když slavil Honzík čtvrté narozeniny, jeho nejoblíbenější písnička byla „Pánu Bohu do oken“ od Tomáše Kluse. Na oslavě se sešla celá rodina a pár kamarádů. Když jsme všichni Honzíkovi potřásli rukou, prohlásil: „Čtyui loky v pudeli!“ Ani sám netušil, jak moc celou situaci vystihl. :)

Téhož roku za mnou Honzík jeden večer přišel, pohladil mě a naprosto nadšeně říká: “Jééé, ty máš v bžíšku sesčičku!” Já dotčeně: “Ne, večeři!!!”. Ještě ten den jsem začala hubnout. :)

Jedna z běžných domácích hádek… Já rozhodně: „Honzíku při večeři se nekouká na pohádky!”. Honzík naštvaně: „Ale já chci a chci!”. Já sarkasticky: „A já chci 4 nový kabelky…”. Honzík rozhodně: „Jsi zlatokopka!” Rozhodně jsem v těhotenství neměla poslouchat Rytmuse! :)

V den mého svátku za mnou Honza přišel a povídá: „Když máš svátek, tak musíš dostat dálečky…. kdybych měl něco velkýho lůžovýho, tak ti to dám.”. No vlastně by to nemuselo být ani tak velký a ani tak růžový. :)

Na podzim jsem vydlabávala okrasnou dýni, Honzík se samozřejmě nechtěl zapojit, aby se neušpinil. Najednou mi vylítlo semínko na koberec. Honza to ihned přísně komentoval: „Pšíště si dej pozol, já už to po tobě sbílat nebudu… a až to doděláš tak ukliď tu moji lžíci. Já si jdu hlát a pak se pšijdu podívat, jak je ta dýně nádhelná!”. Děti umí nastavit zrcadlo úplně nejlíp.

V šesti letech předělal Honza pohádku o Otesánkovi na svou vlastní verzi Star Wars a všechno skončilo dostatečně morbidně… Říkám si tak sama pro sebe: „To by z tebe měl Karel Jaromír radost, ten psal taky tak pozitivně.”. Honza: „Ale Otesánka napsal Fantišek Hrubín!”. Zbývá jen doufat, že by ten „re-make“ ocenil i pan Hrubín :)

V minulém roce jsme také absolvovali zápis do školy. Honzík byl se svým výkonem natolik spokojen, že celou snahu završil hláškou: „A teď mi můžete říkat borec!”. A já si jen přeju, aby mu to vydrželo až do státnic :).

No kdybych si to všechno pamatovala, mohla bych vydat román na pokračování :), ale radši to ukončím Honzíkovou poslední hláškou, kterou by si přál slyšet snad každý rodič. „Mami, která rostlina byla na zemi úplně první?“. Já: „Asi nějaký řasy, mrkneme na internet.“. Honza: „Já těm internetům moc nevěřím, věřím spíš moudrým lidem… třeba jako jsi ty.“. <3

A co Vaše ratolesti, jsou to také malí chytrolíni a vtipálci?

Mohlo by se Vám líbit